Mňamky

Zase jednou jdeme vařit, aneb něco mých receptů z poslední doby. Ne, že bych chtěla dělat chytrou, co všechno umím uvařit, ale narozdíl od předchozích kuchařských generací nevlastním poznámkový blok na recepty a nerada bych to zapomněla…

Tak tedy:

Krémová polévka lehce orientální chuti

Vaničku polévkové zeleniny (v tomto případě 2 malé cibule, 2 mrkve, 1 petržel, 1 malý celer, list kapusty, kousek pórku, růžička květáku, stroužek česneku a snítka petrželky) nahrubo rozsekáme v robotu (nebo nakrájíme na kostičky) a dáme orestovat na rozpálený olej. Po orestování přidáme asi půl pytlíčku červené čočky (měla jsem moc pěknou v krabičce od firmy Druid), osolíme, opepříme, zamícháme a zalijeme vroucí vodou (asi 2 – 3 litry). Vaříme, dokud není čočka i zelenina měkká. Potom necháme trochu vychladnout a rozmixujeme do hladka s kouskem oloupaného zázvoru (asi 2 cm z oddenku). Přidáme trochu jemně nakrájených chilli papriček, šťávu z limetky (asi ze čtvrtky) a zhruba rovnou lžičku nastrouhané limetkové kůry. Prohřejeme ještě jednou a je hotovo. Chuti by asi slušel i čerstvý koriandr (ale ten včera v Hypernově bohužel neměli).

Kdo má občas rád nějaký ten “samoser”, nejspíš bude znát vaničku oranžové sýrové pomazánky. Po pročtení složení jsem usoudila, že to doma půjde vyrobit taky. Jen doma nemám ty éčka, tak se řídím Babicovskou radou: kdo nemá éčka, nedá tam nic.

Pikantní sýrová pomazánka s česnekem

Nahrubo nastrouháme asi 1,5 cm plátek eidamu (zapomněla jsem se kouknout na etiketu, kolik ho vlastně bylo, ale stál asi 23 korun. Je možné, že byl v akci…) – kdo má robot, svěří robotu, kdo ho nemá, strouhá ručně. K eidamu vyklopíme skleničku majonézy (ta moje byla bez konzervantů a bylo jí 180 g – a bývalo by se hodilo o trošku víc), puristé klepnou do sklenice vejce a olej a projedou to tyčákem. Já se vajec ze supermarketu v čerstvém stavu bojím, takže radši koupenou. Do skleničky od majonézy nasypeme asi lžičku a kousek mleté papriky, přilijeme trochu vody a protřepeme (čímž vypláchneme skleničku od zbytků majolky a zároveň rovnoměrně rozmícháme papriku v tekutině). Přilijeme k sýru  a majolce, osolíme (přiměřeně), přidáme pálivou papričku (klidně chilli z mlýnku) a 2 stroužky prolisovaného česneku. Pokud je to moc husté a už nemáme majolku, lze lehce doředit a zjemnit smetanou. Řádně promícháme a máme hotovo. Chuťově nerozeznatelné od originálu (pokud do toho nestrčíte ultrapálivou papričku z Kréty…)

Na vánoce jsem se rozhodla vyzkoušet výrobu domácí paštiky. Ohlasy obdarovaných byly jednoznačně pozitivní, takže to asi bylo dobrý (já to nejím, tak nevím…)

Paštika

Kus vepřového bůčku dáme na půl hodiny vařit do vody s kořením (bobkový list, pepř, nové koření, tymián – tahle směs bude použita ve všech částech přípravy). Do trouby zatím dáme upéct kus vepřové kýty (množství podle toho, co mají zrovna v Hypernově zabalené na jednom tácku), opět s kořením. Třetí várku koření si rozetřeme v hmoždíři. Uvařený bůček zbavíme kostí, kosti dáme psovi. Kýtu vytáhneme z  trouby, 2 plátky nabídneme manželovi k večeři, zbytek necháme společně s bůčkem vychladnout. Následně pomeleme v mlýnku na maso, společně s dvěma tácky kuřecích jater (měla jsem 3, ale jeden byl tradičně zkažený :-/ ) a jednou cibulí. Pak vše promeleme ještě jednou. Dáme do mísy, osolíme, přidáme rozetřené koření a asi kelímek smetany. Kdo má chuť a nemá v rodině žlučníkáře, přidá česnek. Řádně promícháme (robot to umí moc dobře), naplníme do sklenic (vyšlo mi to na 5 trochu větších zavařovaček z Ikey, cca do 3/4…), zalijeme rozpuštěným sádlem (na efekt můžeme přidat kuličky koření a bobkový list) a dáme zavařit. Kdo nemá doma prádelní hrnec, strčí to na dvě hodiny do trouby na plech s vodou (asi na 180 °C).

A nevánoční domácí rychloverze:

Králičí paštika (původně měla být kuřecí, ale základní surovina v krámě nevypadala moc čerstvě)

Vaničku kuřecích jater promyjeme, očistíme a spolu s jednou nadrobno nakrájenou cibulí a česnekem orestujeme na pánvi s kořením (zase bobkový list, pepř, nové koření a tymián). Necháme trochu zchladnout, přesuneme do mixéru, osolíme a rozmixujeme úplně najemno. Přidáme trochu smetany a ještě jednou promixujeme. Dáme ve sklenicích zavařit nebo upečeme v troubě v zapékací nádobě.

A rychlomňamka na konec (a nebo taky k snídani)

Sušenkový pohár 

V robotu rozdrtíme asi půl – třičtvrtě balení sušenek koka. Smícháme s kelímkem Créme Fraiche (u nás mají moc dobrou od značky Président) a rozdělíme do dvou sklenic. Navrch zapíchneme do každého pár zbylých sušenek na ozdobu. Sníme, protože je to hrozně moc dobrý ;-)

 

 

 

11 věcí

Je to už skoro měsíc, co mě Kojot oslovil s řetězovkou jménem Dálkový výslech. Podmínky jsou jednoduché – napiš o sobě 11 zajímavostí, odpověz na 11 otázek, zformuluj 11 vlastních otázek a oslov 11 bloggerů. Tak nějak jsem se k tomu dříve nedostala a tak trochu jsem si to chtěla promyslet – 11 zajímavostí je celkem dost – bohužel jsem půlku toho vymyšleného zase zapomněla, takže to budu muset dodělat cestou, neboli při psaní.

Tak tedy:

11 zajímavostí o mně

1. Vším, čím jsem byla, byla jsem ráda

V průběhu těch pár let, co chodím do práce jsem prostřídala zdánlivě nesouvisející profese – od recepční, přes specialistku na reklamace, “kontrolorku” v Kauflandu, finanční manažerku projektů financovaných EU, sociální pracovnici v NNO až po obchodnici s námořní a leteckou přepravou. A vlastně mě to všechno bavilo. A byla jsem v tom dobrá :-)

2. Děkuji skautingu za všechno dobré, co mi dal

Víc, než 15 let jsem byla členkou skautského hnutí, většinu z toho jako vedoucí. Mám vůdcovské zkoušky a papír na to, že můžu dělat zdravotníka dětských zotavovacích akcí (což taky občas dělám). Organizovala jsem několik táborů, založila roverský oddíl. Spoustu svých opravdu dobrých (ale i těch horších :-) přátel jsem potkala mezi neformální roverskou partou operující ve východních Čechách, se kterou jsem si taky vyzkoušela první poslední (od turnaje v Ringu, přes prolézáním josefovského a dobrošovského podzemí daleko za trasy vyhrazené návštěvníkům, až po lezení po skalách a noční bojovky na lyžích). Po přečtení knihy Kruh mužů od Jana Bílého směle tvrdím, že iniciační potřeby dnešních mužů by dobrý skautský oddíl poskytl každému z nich v lepší kvalitě, než by se odvážili doufat…

3. Jsem feministka

A vy nejspíš taky – a pokud si říkáte, že nikoliv, možná jen nevíte tak zcela přesně, co ten termín skutečně zahrnuje :-) Domnívám se, že bychom skutečně všichni měli mít stejné příležitosti (tam, kde to nevylučuje naše fyzická stránka) – ať už při volbě studia či zaměstnání, mzdovém ohodnocení či kariérním postupu, tak i při řešení domácích prací nebo péče o dítě. Nedomnívám se, že je špatně, pokud je šéfem oddělení muž nebo pokud žena zůstane v domácnosti a stará se o svou rodinu – pokud ten první dosáhl svého místa nejen proto, že je chlap a ta druhá se na tom se svým partnerem domluvila a oběma to tak vyhovuje.

4. Jsem pro kvóty

Minimálně ve vedení našeho státu (byť i ve vedení firem by měly své opodstatnění). Naše vláda rozhoduje o životech všech občanů této země, a mezi těmi mají ženy těsnou většinu. Přesto je ono rozhodování až na pár výjimek pouze na mužích. Ti potom – zcela odtrženi od reality, se kterou se neměli jak setkat – rozhodují o věcech, které ovlivní jen a pouze ženy. “Díky” tomu teď nemáme jinou možnost, než rodit v “neskutečně přátelských a přirozenému porodu nakloněných” porodnicích, po dobu rodičovské dovolené dostáváme všechny stejnou částku – ať jsme nikdy nepracovaly, nebo odevzdaly celkovou sumu na rodičovský příspěvek určenou v sociálních odvodech za půl roku, pokud nevyděláváme opravdu dost, nemáme možnost jít zpátky do práce dřív, než po třech letech, protože mladší dítě přeplněné státní školky nevezmou – a spousta z nás o místo přijde a skončí na úřadu práce, protože dítě do školky nevezmou ani čtyřleté. Argument o tom, že pokud je žena opravdu dobrá, svou cestu do vrcholné politiky si prorazí, je lichý. O kolika našich politicích se domníváme, že jsou opravdu dobří a chytří? Na odpověď nejspíš vystačíme s prsty jedné ruky. Proč musí být žena “opravdu dobrá”, “lepší než muži” a s dostatečně ostrými lokty, aby se mezi tu pakáž dostala – alespoň na volitelné místo kandidátky?

5. po předchozích dvou bodech něco klidnějšího, méně konfliktního a možná trochu překvapivého – Dobře vařím a skvěle peču

Mám 2 recepty na naprosto geniální čokoládový dort a umím dokonce i dokonale vypadající (a chutnající) mandlové makronky. Domácí chleba peču v pekárně i bez, občas se vrhnu i na housky nebo bagety. Dělám geniální švestkovou marmeládu, umím vyrobit domácí máslo, ale třeba i paštiku nebo zálivku na salát Caesar. Jsem vegetariánka, ale poradím si i s masem. Můj sojový guláš je vyhlášený (zejména proto, že to značná část strávníků nepozná), a masové vlastně taky. Miluju kvalitní časopisy o vaření, kuchařky s obrázky přes celou stranu a kuchyňský robot KitchenAid.

6. inspired by Tasselhof – Ve třetí nebo čtvrté třídě jsem se zúčastnila soutěže o Sovětském svazu.

Naše skupina skončila bezkonkurenčně poslední a nad našimi odpověďmi žákyně starších ročníků hodnotící odevzdané lístečky  řvaly smíchy. Sice jsme předem všichni dostali seznam otázek, dokonce s údajem, na které straně knihy najdeme odpověď – leč naše paní učitelka (která nás hned po revoluci rezolutně opravovala po každém navyknutém “soudružko”) sice splnila povinnost vyslat družstvo, ale už nám neřekla, z které knihy ta čísla stránek pocházejí …

…tady končí seznam toho, co jsem nezapomněla. odteď nastává improvizace…

7. Pár let jsem zpívala s folkovou kapelou

Vlastně se dvěma, ale zdravé jádro zůstalo stejné. Na většinu hudebních nástrojů (kromě klasické zobcovky) sice hraju jako ponocnej (zato je jich hodně – kytara, housle, klavír, foukací harmonika…do ruky umím vzít i banjo, basu a mandolínu), ale zpívat umím dost dobře. A když na to přijde, jsem schopná napsat i dobré texty (u kterých sedí slabiky a rytmus) a hudbu k tomu (narozdíl od oduševnělých básníků píšu programově – řekněte mi, co chcete napsat, a já vám to stvořím). Takže až po mně zas někdo po kritice básnických nedodělků bude chtít ukázku vlastní tvorby…odkážu ho na sbírku Havran blije! (protože na argument “můžeš kritizovat pouze v případě, že to umíš líp” ze zásady neslyším. Líp to sice často umím, ale to v kritice skutečně není podstatné)

8. opět jedna trochu kontroverzní – Souhlasím s podporou romských obyvatel

Čeští Romové jsou v situaci, do které se z velké části nedostali vlastní vinou a zcela jednoznačně si z ní v dohledné době sami nepomůžou. A vzhledem k tomu, že naše vlády si tenhle problém už leta přehazují jako horký brambor, většinová populace čím dál tím víc nadává, že nás tito lidé na dávkách stojí nemravné peníze (což stojí). Přesto můžu ze zkušenosti říct, že se vyplatí nasypat ještě nějaké navíc do aktivit, které je přivedou k úspěšnému dokončení školy, případně i studiu a pomohou jim získat práci – a tak alespoň mladší generace nasměrovat k tomu, že nebudou závislé na sociálních dávkách. A nebo ve svém okolí nebudou znát nikoho, kdo pracuje (true story)

9. Nebojím se říct názor, se kterým většina lidí nesouhlasí a nemám potřebu být s každým kamarádka.

Na druhou stranu – mám-li k tomu důvod, dokážu vyjít s kýmkoliv.

10. Jsem kariéristka a hrozně mě baví námořní přeprava

Ač jsem se k téhle specializaci v logistice dostala spíš náhodou, hrozně mě to baví. Dokážu hodiny vyprávět o zajímavých věcech ze světa obřích lodí a plechových kontejnerů (mám třeba geniální historku o mývalovi, pivu, granulích pro psy a kontejneru z Kanady. Pak taky méně geniální o kojotovi z Afriky a trochu nechutnou o rybích kůžích v chladícím kontejneru…) – a kdybych toho jednou chtěla nechat, asi půjdu učit zeměpis čínských přístavů :-) Baví mě kombinovat jednotlivé části přepravy tak, abych dokázala splnit i zdánlivě nemožné požadavky – jako třeba dostat do týdne kontejner tam, kde všichni ostatní tvrdí, že to za míň, než 23 dní nejde (ale jde :-).

11. Za mé šťastné manželství může koala

Totiž Koala, jeden můj skautský kamarád. To bylo tak – úplně nejdřív mi tenhle kamarád doporučil hru Duna online. Přidala jsem se k drogovému národu Ekaz, zaútočila si v pár bitvách, zúčastnila se jednoho srazu, pomohla vytvořit nový znak národa…a po nějakém čase hrát přestala. Pak jsem si na tohle téma cosi googlila, až jsem narazila na blog nějakého Tasselhofa, co hrál za Bene Tleilax. Nic moc dunařského jsem tam sice nenašla, ale zato jsem si trochu početla, zavzdychala nad tím, že bych taky jednou chtěla takhle skvěle psát, ale že na tohle fakt nemám – a zase jsem to zavřela. Po čase jsem ho cíleně našla znova, a nakonec se i přesvědčila k tomu, abych to zkusila taky – a založila jsem si na bloguje svůj vlastní blog. S Tasselhofem – shodou okolností taky hradečákem – jsme se přes komentáře seznámili poměrně záhy (bloguje tehdy fungovalo jako skvělá sociální síť), po čase (a instalaci fičury zvané Geo URL) jsme dokonce zjistili, že bydlíme tak dva rohy od sebe. Každopádně zhruba po dvou letech a jednom velmi konkrétním postu na mém blogu jsem byla pozvána na zcela nezávazného panáka. No – a už spolu bydlíme 5 let :-)

A teď 11 Kojotových otázek:

1. Pokud bys měl/a ztratit schopnost vidět jednu z těchto barev – červená, oranžová, žlutá, zelená, tyrkysová, modrá, fialová –, která by to byla?

Asi tyrkysová – modrá má spoustu dalších odstínů :-) (teď jen dumám, jestli byly barvy čaker pro otázku zvoleny náhodně, nebo bude z odpovědi vyvozeno něco duchovně-spirituálního…)

2. Který rok Tvého života byl nejpamětihodnější – ať už proto, že byl skvělý, příšerný, ujetý atd. – a proč?

Mám pocit, že většina těch, v kterých jsem dospělá – každý přináší něco nového a vzrušujícího. Ale kdybych měla vybrat jeden, byl by to ten, který následoval po přečtení knihy od Laurie Cabot a následném narozeninovém Crystal Wishlist kouzlu…

3. Máš rád/a nějakou slavnou osobnost (žijící či mrtvou), jejíž názory jsou z velké části protikladné Tvým – a přesto ji obdivuješ?

Ano.

4. Kdybys měl/a být bohem či bohyní v nějakém pohanském pantheonu, kým bys byl/a?

Asi Brigit – líbí se mi její 3 tváře: Brigita – umělkyně a paní inspirace, Brigantia – kovářka a válečnice, Bride – léčitelka a moudrá žena. Ale možná bych se na to vybodla a byla třeba smyslná Freya nebo divoká Artemis…

5. Co se Ti jako první vybaví jako asociace na slovo „dobro“?

Jako první se mi vybaví slovo zlo – asi následek oblíbené hry “řekni protiklad”. Ale jako první asociace k dobru – láska a přátelství.

6. Co se Ti jako první vybaví jako asociace na slovo „zlo“?

Válka.

7. Souhlasíš s větou „Z hlediska vyššího principu mravního, vražda na tyranu není zločinem!“ (z filmu Vyšší princip)

V zásadě ano, ale přesto si nemyslím, že máme právo takového člověka zabít. Razím pacifistickou teorii, že pokud někdo přijde s vážně míněnou myšlenkou použití zbraní proti jiným lidem, mělo by se mu obratem dostat svěrací kazajky, polstrované cely a péče laskavého ošetřovatele.

8. Myslíš, že existují „eticky toxická“ umělecká díla, tedy díla, které mohou člověka učinit zlým? A pokud ano, měla by být taková díla cenzurována?

Existují díla schopná člověku pokřivit názory, takže v podstatě ano. Ale cenzura podle mě není řešení – zákazy často lákají o to více.

9. Existuje nějaké umělecké dílo, jež vzniklo před začátkem našeho letopočtu, které tě oslovuje? A pokud ano, čím?

Mám ráda spíše umění trochu mladší – pokud uměním nazýváme to, co bylo stvořeno primárně za tímto účelem.

10. Líbí se Ti (jako estetický objekt) výbuch jaderné zbraně?

Nedokážu odpoutat estetický dojem od vědomí toho, co to je. Takže tak napůl… (na ruce igelitový pytlíky, na nohy holinky, na sebe pláštěnku, nasadit plynovou masku a zalehnout patama k výbuchu….)

11. Kdybys měl/a možnost stát se na jeden okamžik všemohoucím Bohem a něco na světě změnit, co bys udělal/a?

Myšlení lidí – změnila ho k vzájemné úctě, respektu a vědomí nedotknutelnosti.

Mých 11 otázek: 

1. Víš, co je tohle?

2. A tohle?

Pokud ne, zkus to odhadnout :-) Bez hledání!

3. Jaký je tvůj oblíbený český spisovatel?

4. Pamatuješ si svou nejoblíbenější dětskou knihu? Která to byla a jak na ni vzpomínáš dnes?

5. Kdyby sis mohl/a vybrat, narodil/a by ses jako muž nebo jako žena? A proč?

6. Představ si, že máš možnost nadělit každému člověku na světě jeden ze tří dárků, který mu do konce života zajistí buďto dostatek peněz,  lásku milovaného partnera nebo šťastný život. Jakým způsobem je podělíš? A dostanou dárek všichni, nebo někoho vynecháš?

7. Pokud máš blog – co tě poprvé vedlo k jeho založení?

8. Tři oblíbená jídla?

9. Představ si, že si můžeš vybrat jeden cizí jazyk, který budeš okamžitě umět – ale nebudeš ho nikdy moct využít pro práci či klasické studium. Který si vybereš a proč?

10. Je začátek roku – představ si, že jsi časopisový astrolog a napiš horoskop pro své znamení na letošní rok. Rozsah 7 vět.

11. Jakým způsobem nejraději relaxuješ? A dopřáváš si toho dostatečně často, nebo jen sporadicky?

11 nominací:

Tak tohle bude trochu ořech – po roční pauze v blogování a přesunu z bloguje popravdě vůbec nevím, kdo mě aktuálně (ještě?) čte. Takže z toho zároveň udělám sociální sondu – pokud jste dočetli až sem, potěší mě vašich 4×11. Ať už na vašem blogu (písněte do komentářů!) nebo přímo tady. A vzhledem k tomu, že spousta lidí už na tuhle řetězovku odpověděla, máte-li chuť, připojte se ještě jednou a zkuste mou sadu 11 otázek. Budu se těšit ;-)