Začtená do vlastního života

Čas od času to dělám. Většinou poté, co na svém blogu hledám nějakou informaci, o které vím, že jsem si ji kdysi dávno zapsala. Někdy ji najdu rovnou, někdy skončím u úplně jiného zápisku, ale to, co následuje, bývá stejné…

…zaujme mě některý z dalších zápisů mého nejdéle v životě vedeného deníčku a pak už jen listuju stránkami měsíc po měsíci a čtu a čtu…

Dnes jsem začala někde v začátcích roku 2007 a postupně došla až k začátkům svého krásného aktuálního vztahu pokračujícího manželstvím, své první práce ve spedici, která přešla v mnohem lepší místo v jiné a svého nového bydliště, u kterého i teď víme, že tu nehodláme zůstat :-)

Čím víc se dívám na levý sloupek blogového archivu, tím víc mi dochází 2 věci – čím víc mě lidé s…i, čím horší jsem měla vztahy a kolegy, a čím víc jsem byla doma sama, tím víc jsem psala – a nebo se z toho snažila vypsat. A čím šťastnější a zaměstnanější od té doby jsem, tím míň píšu… Dílem proto, že není čas, dílem proto, že můj pracovní počítač mě na blog nepustí, takže už si nemůžu psaním čistit hlavu v průběhu dne, trochu i proto, že nemám tak velkou potřebu se z něčeho vypsat.

I tak si ještě často říkám, že o něčem napíšu – co si myslím o něčem, co se zrovna děje… A než přijdu domů, zapomenu nebo nestíhám… Je to chyba nebo není?

No, pokud nic jiného, v hlavě mi pomalu dozrává druhý díl vepřopunkové povídky s vegetariánským hrdinou a rýžovým záporákem. Alespoň nějaký pokrok – blog jsem si kdysi dávno založila poté, co mě okouzlil jiný blog. Tehdy jsem obdivovala způsob, jakým dotyčný píše a nedokázala si představit, že bych to tak dobře svedla taky. Líbily se mi krátké povídky a přemýšlela jsem, jak k něčemu takovému najít nápady. A dneska je mám. Po letech jsem napsala něco, co se nikdy nestalo a nestane. Jo, a toho chlapa jsem si vzala :-) Ještě že tak dobře píše, jinak bych ho minula!

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *