Slečna Zuzana se vdává…

Na stránkách iDnes vychází již nějakou dobu seriál na pokračování na téma “budu se vdávat a podělím se s Vámi o zařizování svatby”. Studentka Zuzana, která má sama celkem hluboko do kapsy, v něm přibližuje svoje představy o pohádkové svatbě a kroky k její realizaci. Byť v komentářích pod články v rubrice Ona, i na jejím blogu nikdy nechybí spousta těch, které slečně doporučují napřed dospět, pobrat trochu rozumu a pak teprve přemýšlet o tom, že se vdá, jednotlivé body jejích představ zase až tak neobvyklé nejsou. Vlastně – měla jsem ty samé představy.

Tedy – v bodech. V jejich realizaci už nikoliv. Chcete vědět, jakými způsoby se dá jedna myšlenka pojmout a třeba i zrealizovat? A jak si udělat jednoduchou, ne zas tak nákladnou, ale nádhernou svatbu?

Slečna Zuzana si přeje, aby její svatba alespoň trochu vyčnívala.
Ač si o “vyčnívání z řady” jen pro vyčnívání samotné myslím svoje, naše svatba z řady vyčnívala zcela jednoznačně a bylo to v podstatě od začátku jasné – vzhledem k tomu, že jsme od začátku chtěli svatbu v pohanském pojetí, po bok standardních svateb jsme se v podstatě zařadit nemohli.

Slečna Zuzana zahajovala svatební přípravy hledáním svatebních šatů. No – já v podstatě taky. “Ty pravé” jsem hledala opravdu dlouho, ač ne nijak intenzivně. Ač mi mé kamarádky až do svatby samotné nevěřily, že nehodlám obrážet půjčovny čehokoliv v sněhobílé barvě a vdám se v normálních šatech, trvalo hledání dost dlouhou dobu. Letošní móda není k ženám s poprsím velikosti 5 příliš vstřícná. Ovšem ty, co jsem nalezla v malém hradeckém butiku 5 dní před svatbou samotnou měly nejen tu správnou velikost, ale dokonce i bílou barvu. Tedy – částečně. :-)

I představu svatby venku jsme měly společnou.
I když – ta naše nezahrnovala drahé pronájmy v ceně desetitisíců, objíždění luxusních lokalit a podobně. Mimochodem – nevíte někdo, co je to svatbě předcházející kreativní workshop?

Každopádně v našem případě jsme usoudili, že nám naše velká zahrada pro 50 pozvaných hostů (tedy asi polovinu toho, co plánuje novinová slečna) bude celkem bohatě stačit. Vzhledem k jejich složení jsme namísto pronájmu půl statku na noclehy do pozvánek napsali, že stanovat se u nás dá taky. Svatbou pojatou jako zahradní párty jsme zároveň vyřešili i otázku následné hostiny či rautu – na hosty čekala hromada masa a sýrů na grilování, klobásy na opečení nad ohněm, spousta nakládaných pochoutek a velká mísa míchané zeleniny. Pro milovníky sladkého kromě dortu, o kterém bude řeč později, čekala podobná mísa s krájeným ovocem, velký tác s melounem, a spousta sladkých dobrůtek – příbuzné ženy jsme totiž před svatbou poprosili o napečení nějakého dobrého koláče nebo bábovky. Dobrůtky k jídlu jsme doplnili plechovkami piva chlazenými v barelu (což sklidilo velký úspěch), stejně jako lahvemi limonády v druhém. Ty jsme doplnili lahvemi vína ráno stočeného ve vinotéce. A také menší sbírkou lahví různorodého obsahu, nasbíraných v rámci “úplatků”, na které jsme již nějakou dobu doma ukazovali se slovy “budeme se muset vzít, aby se to zlikvidovalo”. I přesto se hosté s lahvemi příliš nepřátelili (možná i díky přiloženému popisku “Kořalovo doupátko”) a tak jsme si užili svatbu bez opilců a hostů zvracejících nad ránem do křoví.

Pravda je, že ani nám se při plánování nevyhnuly byrokratické překážky.
V naší zemi skutečně standadně není možné nechat se oddat kdykoliv, kdekoliv a kýmkoliv. Naší první a od začátku zcela zjevnou překážkou byl fakt, že oddávat u nás mohou pouze zastupitelé obcí a registrované církve se zvláštními právy. Vzhledem k tomu, že změna zákona ve prospěch jiných možností loni neprošla, museli jsme se zařídit jinak. Narozdíl od nevěsty z iDnes jsme se však rozhodli na oddání osobou nám blízkou (a kněžkou naší tradice) trvat. Proto jsme nakonec absolvovali svatby dvě.

Ta první byla čistě úřední a pečlivě utajená. Hradeckému magistrátu jsme zaplatili tisícovku za svatbu mimo úřední termín (dosud přemýšlím o tom, zda má místní úřad potřebu si tímto způsobem přivydělávat, když informaci o poplatku zmíní až poté, co sobotní termín nabídnou jako jeden z úředně určených). Pak jsme se v určené datum odebrali do Městské hudební síně v doprovodu dvou svědků. Přijít jsme měli o deset minut dříve – k vyřízení formalit, ostříhání občanek a připomenutí oddávajícímu, že si nepřejeme v obřadu nic, co tam být ze zákona nemusí. Naštěstí naše přání respektoval a jeho jemně humorné poznámky v rámci obřadu příjemně korespondovali s celkovým pojetím utajené oficiální svatby. Svatba i s pár dokumentárními fotografiemi byla tak rychlá, že jsme v oficiálně stanovenou hodinu obřadu již sezdaní kráčeli spolu se svědky do cukrárny na dort a přípitek sklenicí džusu.

Díky předem vyřízeným formalitám jsme tak na svatbě s pozvanými hosty skutečně mohli svěřit roli oddávající naší blízké přítelkyni, pronést osobněji pojaté svatební sliby namísto obvyklého “ano” a naopak vypustit úředně a neosobně znějící povinné fráze. Navíc jsme na obřad samotný měli tolik času, kolik jsme chtěli – namísto úředně obvyklého půlhodinového limitu se vším všudy.

Mimochodem – dvě svatby mají jako další výhodu možnost koupit si dvoje svatební šaty :-)

Shodou náhod se s budoucí nevěstou psavkyní shodneme i v otázce svatebního dortu.
I mě před nějakou dobou uchvátily na západě oblíbené minidortíky zvané cupcakes. Krom toho, že krásně vypadají a skvěle chutnají mají ještě jednu výhodu – jsou naporcované předem a v papírovém košíčku. Na zahradní párty ideální. Ovšem namísto obíhání místních cukráren jsem se rozhodla napéct si je sama. Upečení zhruba 120 kousků mi zabralo 2 večery – podle všeho jsem tedy proti “obíhací verzi” ještě časově v plusu :-) Dortíky jsme v předvečer svatby ozdobili jemně ochucenými barevnými bílkovými polevami a ozdobnými kytičkami. Vzhledem k tomu, že jsem nedávno přišla na chuť i pečení klasických dortů potažených marcipánem (používám ten z Marks & Spencer), nechyběl ani ten vrchní tradiční.

Naše svatba skutečně nebyla z těch tradičních. Krom již jmenovaných neobvyklostí jsme zavrhli svatební koláčky i tradiční natištěná oznámení – rozvážená, nebo zasílaná poštou (e-mail je nejen ekologičtější, ale má i výrazně vyšší garanci doručení. A s dnešní možností pěkných html mailů :-). Všem hostům jsme zatrhli obvyklé svatební hovadiny jako navlékání chomoutu a poznávání manžela podle chlupů na hrudi, avizovali jsme, že kdo flákne talířem, ten si to taky uklidí a povolili oddávající (trénované policistce) mlátit kohokoliv, kdo něco takového zkusí. Jediný pokus o zakázaný únos nevěsty skončil tím, že se tato odmítla zvedno
ut.

Každopádně to byla svatba, kterou jsme si skutečně užili nejen my, ale i hosté. A jasný důkaz toho, že se svatba dá udělat podle představ hlavních akterů, i když tyto nejsou zcela standardní.

—————-

Mimochodem – zhruba před týdnem jsem se vdala :-)

7 thoughts on “Slečna Zuzana se vdává…

    Volila bych přesně takovou svatbu, jakou jste měli jako první. :)) Tak ať vám to klape. :)

    Gratuluji ke svatbě samotné i k jejímu provedení, resp. k odvaze udělat si ji přesně podle sebe :-) Ať Vám to vydrží co nejdéle! T.

    :)))))Tak to gratulace :)))) Ještě, že jsi tam ten poslední řádek napsala, jinak bychom na to nepřišli :)))) Jinak, gratulace je samozřejmě nejen k aktu samotnému, ale především k tomu, že inkriminovaný krok proběhl podle Tvých představ a Ty si na něj odnášíš hezké vzpomínky :)

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *