Naivní…

…na které straně leží nedostatek informací?
Včera jsem se opět stala osobou nadevše populární. Proč?

V jistých kruzích se rozhořela diskuse o tom, zda by bylo možné udělat jistá (již existující) pravidelná setkání (jednou za měsíc) pořádaná jistou organizací pro názorově spřízněnou skupinu o trochu méně chlastací a o trochu více odborná.

Můj návrh spočíval v tom, že by každé z těchto setkání mohli záhajit dva lidé z této komunity a pronést nějakou trochu tématickou a pro ostatní zajímavou řeč v délce 15 nebo 20 minut, o které by se potom dalo diskutovat.

K tomu časem přibyl druhý návrh podobného ražení – zkoordinovat jedince a skupiny z této komunity a domluvit zorganizování osmi větších setkání v roce (zasvěcení vědí proč a k čemu) připravených vždy jednou ze skupin.

Jako vsuvku mezi argumenty druhé strany na téma “proč to nejde”, následovanými mými připomínkami “proč a jak to jde”, zhodnocenými jako “ty to chceš a na tebe my serem” (jak říká můj drahý – říct to někdo jiný, budou o tom přemýšlet a možná to zhodnotí jako fajn nápad. Když to řekneš Ty, shodí to rovnou. Ano, já vím.) se zableskla superbystrá myšlenka jedné slečny:

Krom toho, že si podle ní nedokážu představit, jak je podobná práce náročná a že reálná práce na přípravě je úplně jiná, než jak si myslím, mi též prorokuje, že v tempu, které jsem nasadila a s podobnými názory můžu vydržet maximálně rok. A ještě tím budu škodit všude okolo.

Slečna dále zastává názor, že není možné připravovat program, případně výuku a podobně zdarma, neb to člověka umoří.

Hmm. Slečně je skoro o deset let míň, než mně, nijak zvlášť mě nezná a sama nic v tomto směru dlouhodobě (úspěšně) nedělala.

Na druhou stranu – já v tomhle směru zkušenosti mám. Z jiných komunit, ale zato bohaté.

Takřka deset let jsem vedla skautský oddíl. Zpočátku jeho část (kolem deseti dětí), velmi záhy celý. Krom toho, že jsem měla na starosti každý týden přípravu programu na hodinu a půl (v době, kdy jsem vedla 2 oddíly naráz – cirka 2 roky – se k tomu ještě něco přidalo) jsem měla na starosti i veškerou související administrativu. Jedno volební období (jo, to mají i u skautů) jsem k tomu zastávala pozici zástupkyně vůdce střediska, opět kupa administrativy. Rok co rok jsem organizovala dvoutýdenní tábor – se vším všudy. Od programu, přes jídelníček, nákupy potravin, organizace odjezdu, shánění tábořiště, administrativy až po samotné vedení tábora, vaření, zdravotnické služby a nebo závěrečné vyúčtování. K tomu sem tam nějaký výlet nebo jiná akce. Práce jak na kostele.

Někdy jsem většinu těch věcí dělala já sama (pokud máte 20 dětí, je lepší mít tři lidi, kteří zorganizují každý program pro “svou část”, než se o organizaci programu pro všechny jednoduše dělit. A menší skupiny jsou skautským způsobem vedení), v některých případech jsme si je mohli rozdělit.

U starších dětí jsme jednu dobu připravovaly program “napůl”. Část
programu oni – většinou to byla krátká “přednáška” a pak nějaká hra,
zbytek já. Nejen, že to fungovalo, dokonce jsme tímhle způsobem zvládly
vymyslet a realizovat poměrně rozsáhlý eko-projekt.

Finanční odměna za práci? Nula nula nic. Děti platily příspěvek na registraci a dvacku měsíčně na provoz klubovny a pomůcky k programu. Veškerá aktivita byla v rámci mého volna, případně dovolené.

Hmmm, divné. Podle výše uvedené teorie jsem to rozhodně neměla vydržet a měla bych být dávno vyhořelá… No jasně, vyhoření, nebo jeho příznaky se ukázat můžou. Ale v tu chvíli je stačí rozpoznat a něco s tím dělat, techniky existují (certifikát z kurzu Prevence syndromu vyhoření bych ještě někde našla, kdyby mi někdo chtěl tvrdit, že plácám a nevím o čem…)

Navíc – tady sice mluvím o sobě, ale většina skautských vedoucích funguje naprosto stejně! Jak to, že to funguje a je jich tolik? A spousta z nich to dělá po dlouhá léta?

S koordinací a zařizováním akcí (převážně vzdělávacích) mám zkušenosti také, tentokrát ze zaměstnání. Dost na to, abych věděla, že při dobrém rozdělení práce stačí hlídat termíny a občas ověřit, že jde všechno tak, jak má. Výjimečně pak napravit průser, když onemocní lektor nebo něco bouchne. Nic víc.

Nemůžu si pomoct, ale tradičně v tom výše zmíněném názoru vidím odsudek na téma “já si myslím, že o tom hovno víš a jestli je to pravda si zjišťovat nepotřebuju”.

Stejně tak mi přijdou nehorázně trapné ustavičné výmluvy na téma “proč to nejde”, které jsou už od pohledu liché. Zvlášť, když realita je někde mezi variantami “já to dělat nechci/my to dělat nechceme” a “protože je to tvůj návrh, tak udělám cokoliv, abych ho shodil”. Co přiznat barvu? Asi hloupý nápad, že? To už by se pak těžko tvrdilo, že tu “někdo” je pro komunitu.

12 thoughts on “Naivní…

    Pravidelná stekání jednou za měsíc, se dvěma tématickými přednáškami + následná diskuze pro okruh přátel fungují třeba v KJV už více než 30 let (!!). Zájemců o přednášky je víc než dost (často jsou rozděleny až půl roku předem), dorazí i zajímaví hosté (dodnes vzpomínám na geniální přednášku o pražských katakombách, filmovém sexu ve výtahu a v kosmu nebo o smlouvě s ďáblem v reálu). Chce to jen tři”malé” věci: Lidi, co jsou spolehliví (aby došli a měli tu přednášku), byli intelektuálně aspoň trochu na výši (něco znali a měli co říct) a chtěli jednou za čas udělat něco pro společenství (tím samozřejmě nemyslím dřít neustále a každodenně bez koruny náhrady, ale jednou ročně snad něco můžu udělat).

    Vida, i jinde to jde… Ty tři “malé” věci jsou skutečně malé…pro povídání v hospodě o knížce člověk nemusí být odborník, stačí, když ji četl a umí trochu mluvit. a na téhle úrovni je většina lidí…No, kdyby oponenti vrazili do oslovení potenciálních přednášejících tolik času, jako do vymýšlení důvodů “proč to nejde”, už mohlo být na půl roku programově obsazeno…

    Moc hezké. Zajímalo by mě, kdo byla ta dívka, ale možná mám tušení.Co se týče těch kratičkých přednášek, tak Cody sice není Pohanem, ale v PFI je, a jak se sám chová – všemu rozumí a všechno ví, na spoustu věcí dělal přednášky a přednáší na spoustě akcích, tak proč by se jakožto zkušený nemohl nabídnout ujmout se první přednášky??? Že by proto, že by za to nic nedostal? To snad ne. Nevěřím že dělá vše jen za peníze…A co se týče těch rituálů… je opravdu nutné, aby se konaly pod záštitou PFI? Nebylo by možné, abys je zorgnizovala pro všechny bez "NICH"? Víš, pokud máš opravdu chuť to udělat a pokud věříš, že to zvládneš – fakt si nedovolím tě soudit zda na to máš či ne, na to se tak dobře neznáme.. tak proč to prostě neuděláš? Uděláš tím radost sobě, i těm co je to opravdu zajímá. Držím palce

    No, já ty jeho argumenty v tomhle směru taky nechápu…K těm rituálům – já jsem v tuhle chvíli čistě soukromá osoba. PFI je zastřešující organizace. Nebylo by přirozenější, kdyby takovou činnost koordinovali oni? I z hlediska propagace a přesahu by to bylo efektivnější. Pokud totéž budu dělat já, budu to organizovat z pozice někoho, kdo je úzce svázaný s konkrétním pohanským směrem. To PFI není.Jinak – aktuálně pravidelné pořádání rituálů nekoordinuji, ale spolu s Dínen je prostě pořádám. Tam je moje příslušnost ke konkrétnímu proudu zcela OK.

    1.) PFIcz není zastřešující organizace a ani nemá za cíl propagovat pohanství. Jen vytváří prostor pro různé směry. Pokud tedy chce kdokoli udělat veřejný rituál, rádi mu pomůžeme s propagací či čímkoli jiným (pokud budeme mít čas a uznáme to za vhodné). 2.) Není možné udělat pohanský rituál, který by nebyl svázaný s nějakým směrem.

    1) v tomhle kontextu – není to jedno? Primárně důležitý je obsah, ne forma.2) ale jistě. Každopádně pokud ho budu dělat já, bude to vždy stejný směr. Pokud bude pod hlavičkou koordinující organizace bez samostatného zaměření, může být pokaždé jiný.

    Může být pokaždé jiný, jen pokud ho bude dělat pokaždé někdo jiný. Proto nabízíme prostor pro různé směry, radši než abychom iniciovali vlastní rit (ačkoli taky to máme v plánu). Ale možná jsem jen unavený a tuhle diskuzi špatně chápu.

    VyjádřeníPFI se nikdy nevyjádřila v tom smyslu, že NIKDY NEBUDE otevřené rituály či tématické pubmooty pořádat (myslím, že jsme zmiňovali pouze jistou problematičnost této situace). Tématické pubmooty teď již podruhé zkoušíme a uvidíme jaký bude výsledek. Otevřený rituál je věc složitá a rozhodně máme v plánu až bude správný čas se ho také pokusit připravit.Nicméně to, že existuje PFI a deklaruje, že je tu "pro pohany" nedává nikomu kdo se za pohana prohlašuje přikazovat co má a co nemá PFI dělat. Eolin, to že se necítím pohanem považuji z tvé strany za pomýlení vzniklé nedostatkem informací. Pro příště bych tě požádal, aby jsi o mě nehovořila a neposuzovala moji duchovní cestu, aniž o ni zbla víš. Děkuji.

    No Cody, Eolin patrně vycházel z tvých několikaletých veřejných a poměrně hlasitých prohlášení "já nejsem pohan".Ve svém komentáři rozporuješ něco, co vůbec netvrdím. Nebo v něm někde najdeš, že se PFI vyjádřila o tom, že nikdy nic takového nebude pořádat?Mimochodem, vyjádření "koordinátora PFI" si pamatuju celkem jasně… Třeba věta: "Můj styl práce je můj a nikdo mi do něho nebude kecat a zvlášťty ne" dává zcela jasně najevo, co tak asi můžeme očekávat…. A až někde objevíš ten příkaz, dej mi vědět. V přesném znění. Pokud jde zase jen o to, že máš problém s porozuměním psanému textu (jako že jde), tak je to tvůj problém a ty jsi ta jediná osoba, která by ho měla řešit.

    Btw – doporučuju netvrdit věci jako "otevřený rituál je věc složitá" někomu, kdo ví, že není. Pokud si vzpomínáš, jeden jsem loni pořádala.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *