Které že to máme století?

Zavítala jsem na blog Michaely Marksové-Tominové (moc chytrá a příjemná (měla jsem tu čest osobně) paní s luxusními názory). A zaujal mě článek Umělé oplodnění osamělých žen? No konečně!

 

Článek sám o sobě mě svým obsahem nepřekvapil. Názory feministek na toto téma jsou poměrně stabilní, a s názorem, že vyžadovat k umělému oplodnění ženy podpis muže je zhůvěřilost plně souhlasím.

Co ovšem stojí zato, tak jako na většině serverů, jsou komentáře. Úryvek jednoho z nich budu citovat:

Pokud budou zeny milovat Sve muze, nebudou jim lhat, nebudou panovacne
a predevsim budou mit stabilni zodpovedne chovani urcite se najde muz,
ktery je budou chtit milovat a mit spolecne deti.

Ehm… Ehm…? Pokud budou ženy úžasnými bytostmi vybavenými pouze kladnými vlastnosmi, jistě se najde samec, pán tvorstva, který jim to dítě teda udělá a jako bonus je bude milovat? Hmmm…

A je si takový muž tak strašně jistý tím, že ona bezchybná bytost bude chtít ty děti s ním jen proto, že je muž a je svolný?

Milý muži, ono také záleží na tom, co chce ta žena. A vzhledem k tomu, že spousta z nich lobbuje za možnost umělého oplodnění bez nutnosti muže po boku, vycházejí mi z toho tři možnosti – buďto jsou všechny prolhané, panovačné a nezodpovědné, nebo nejsou a přesto nikoho nenašly a pak tedy onen komentář nemá pravdu  – a nebo – se v životě single žen toužících po umělém oplodnění ještě nezjevil muž, kterého by vedle sebe chtěly ony samy. A to se stává i ženám dokonalým – často spíše, než těm nedokonalým. Proč by taky dokonalá žena chtěla trávit svůj život a plodit děti s někým, kdo se náhodně zjevil a je ochoten, když jí třeba jinak nesahá ani po paty, že?

No nic. Někteří lidé by si možná měli uvědomit, že máme zákonem garantována rovná práva pro obě pohlaví. A to nikoliv pouze v otázkách zaměstnání (ne že by to v této oblasti skutečně plně fungovalo) a podobně. Nejen muž má právo si vybrat ženu, které velkoryse věnuje své sperma. Naprosto stejné právo na výběr partnera má i žena. A fakt, že touží po dítěti na tom nic nemění.

11 thoughts on “Které že to máme století?

    SouhlasMoje kamaradka má problém s tím, že se moc sama sobě nelíbí a toužila po někom, kdo nepreferuje dokonalou pleť, postavu, chování. Chtěla někoho, kdo by chtěl i ji samotnou. Nedařilo se ji nokoho takového najít. Začla uvažovat, že když se ji to do určité doby nepovede, nechá se oplodnit, aby také měla pišišvora. Naštěstí se našel někdo, kdo ji má rád i s těmi nedokonalostmi. Takže, milej pán by si taky měl trochu šáhnout do své duše jak on se asi někdy chová k nám.

    Pleou se tu dohromady dvě různé věciSouhlasím s tím, aby i osamělé ženy mohly podstoupit umělé oplodnění.Ale paní Marksová-Tominová nám tu vypráví o i “neosamělých” ženách, které by rády počaly úmělým oplodněním. A to přesto, že žijí s mužem, který děti nechce! Právě takové zvrácené názory poškozují feminismus (gender, chcete-li) v očích veřejnosti. Ani s největším úsilím si nedokážu představit muže, který by zůstal ve vztahu s ženou, která si “pořídí dítě” proti jeho vůli a technicky s někým jiným. Znovu: jsem pro umělé oplodnění osamělých žen a (dle mého fiktivní) neosamělé ženy paní Marksové-Tominové se stanou osamělými bezprostředně vzápětí po zákroku, takže je ani nemá cenu uvažovat.

    No, nemůžu si pomoct, ale pokud žena děti chce a její partner ne – v současné době nemá na výběr a prostě se mu musí podřídit.Pokud by měla možnost podstoupit umělé oplodnění, tak na výběr mít bude. Buďto zůstane bezdětná a bude doufat, že její partner změní názor (což se stát může a nebo taky ne), přičemž riziko, že se rozejdou stále zůstává, a nebo si pořídí dítě metodou in vitro a pak už je jen na tom chlapovi, jestli s ní zůstane a nebo ne. Vlastní děti stejně nechtěl, ne? Řekla bych, že taková žena si tohle riziko rozhodně uvědomí.

    A není jednodušší toho pána opustit rovnou? Protože kdyby mi muž (technicky to naštěstí nejde), porodil cizího fakana, o kterého jsem navíc nestála, budu to brát jako hodně velký podraz a důvod k rozchodu.

    Jednodušší ano. Na druhou stranu – v současné době to však neřeší problém “chci dítě a není s kým”.Navíc – například muži, který v pětatřiceti tvrdí, že nechce děti zbývá ještě mnoho let, během kterých může změnit názor a s nějakou ženou si je pořídit. Pětatřicetileté ženě, které tohle partner vyjeví už moc ne.

    Nezlobte se na mě, ale nutnost souhlasu mažela s “pořízením” dítěte je naprosto v pořádku. Pokud se v tom dva lidé neshodnou, a je to pro ně důležité, tak ať se rozejdou. O tom, že by se takové věci měly zvažovat ještě před sňatkem ani nemluvím.Na oplodnění osamělých žen nemám jasný názor. Pragmaticky když není s kým, tak není s kým, příroda, hotovo. Ale lidsky touhu po dítěti chápu a přeji je každému.

    Hmmm, to je zajímavý názor… Kolik takových, které si mimčo upletly po utajeném vysazení antikoncepce k tomu mělo souhlas manžela?

    Asi žádná, jinak by to netajily :) Ale vysazení antikoncepce, nebo milenec, nebo kdovíco, je podle mě něco jiného než lékařský zákrok, kde je formální požadavek výslovného souhlasu manžela před umělým oplodněním jeho manželky podle mě na místě. Toť vše.

    V čem je to kiné? V tom, že taková žena nemá problémy s přirozeným početím, případně je poněkud “volnějších mravů”?

    Jak v čem? Pokud nevidíš rozdíl, tak je mé chápání právního státu a významu manželství zřejmě tak odlišné od Tvého, že stejně nemůžu uspokojivě odpovědět :)

    Já vidím rozdíl. Jen mi nepřipadá zas tak zásadní. Jaký je rozdíl v tom, když si žena, které dítě odmítá manžel zařídí těhotenství s milencem a nebo ze zkumavky? Jasně, že ani jedna varianta není “správná” a rozhodně ne ideální. Ale v čem je ten zásadní rozdíl? Dokážeš to definovat?

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *