Tak nevím…

…a nechápu
Na “dámské” stránce idnes se dneska ráno vylíhnul článek na téma svatby, inspirovaný návštěvou svatebního veletrhu.

Dozvěděla jsem se, že šaty jsou letos v pořádku nejen bílé, ale i barevné, že je dobré, pokud s nevěstinými šaty ladí nejen oblek a květiny, ale i svatební dort, že u prstýnků je letos moderní růžové lemování z červeného zlata (není modní pomíjivý trend u něčeho, co by člověk měl nosit po zbytek života poněkud nežádoucí?) a že do účesu nevěsty je fajn zakomponovat něco živé flóry…

Následně jsem se dozvěděla, že s malou svatbou se dá vejít do 50 tisíc a půjčení svatebních šatů pro oba je tak za 15… Pro ilustraci, za tu první částku si můj drahý nedávno koupil poměrně nové, kvalitní a vybavené vozidlo a ta druhá je o něco nižší, než cena, kterou jsem zaplatila před rokem a půl já za to svoje (dostala jsem slevu za to, že mi do něj prodejce před zkušební jízdou zapomněl nalít benzín a já zůstala viset na jedné z nejrušnějších křižovatek). Bez ohledu na to, že se za ni dá pořídit poměrně kvalitní oblek a značkové šaty třeba v Pietro Filipi (cenovky obdobné výše bývají postavené u figurín ve výloze téhle značky na Zličíně). Koupit, nikoliv půjčit na jeden den nošení…

Ovšem taková velká svatba začíná zhruba na 150 000 korun. Příprava průměrné svatby tak s třiceti svatebčany pak zabere “jen” zhruba 250 hodin…

Tak nevím… Obřad samotný vyjde na tisícovku, pokud chce člověk obřad někde jinde, než tam, kde se běžně oddává, musí tuším jednu přidat. Nějak si nemůžu pomoct, ale není tím pádem zbytek té sumy poněkud přemrštěný na to, že je to vlastně cena jen za jeden velkej mejdan?

Nejvíc ze všeho podobné sumy (šaty z půjčovny za deset tisíc, výzdobu aut, kterými všichni ujedou dvě ulice, tisíce za přeslazené dorty, které nakonec nikdo nejí…) nechápu u lidí, kteří jsou rádi, že mají kde bydlet, polovinu vybavení doma nemají a hned tak mít nebudou a do toho čekají mimčo. To je vážně nenapadne nic lepšího, do čeho by mohli investovat to, co za svatbu utratí?

Bere si člověk toho druhého proto, aby všem okolo ukázal, jak dobře si dokáže zařídit posvatební párty a jak záviděníhodné jsou bílé šlehačkové šaty, které navíc patří někomu jinému a stylové prstýnky, které za dva roky vyjdou z módy? Nebo proto, že toho druhého miluje a prostě s ním chce zůstat? A pokud to druhé – proč ta drahá fraška kolem toho?

9 thoughts on “Tak nevím…

    No, věřit nevěřit…v posledním půlroce se vdávaly dvě moje kolegyně a když jsem slyšela ty čísla, mrákoty se o mě pokoušely… A to bych nechtěla svatbu ani jedný z nich, neb to ani podle nich žádná superzábava nebyla.

    nic se neboj – není to skutečnost, je to článek napsaný jen proto, aby byl. Posvatební pařbu na dvorku s pečeným prasátkem to nevytlačí :-)

    Myslím, že když už svatba, tak pořádný mejdan za 40 tisíc :) Jinak by to skoro nemělo smysl.Ale je pravda, že mí rodiče se brali hodně soukromně a levně a měli pokoj.

    trendy svarbaTrendy svatba je něco, co sem přišlo ze Západu a USA především. Tam to strašně žerou, je to společenská a obchodní záležitost, podporovaná romantickými telenovelami a jinými slaďáky, takže ženy kolem třicítky, co chodí jen do práce (v USA je běžné trávit tam až 80 hodin týdně)a šetří si na hodnotný život v důchodu, si musí kompenzovat svou nudnou šeď v běžném životě. Neb po svatbě, se to točí jen kolem dětí, babysittingu (neb mateřská je v USA 3 měsíce!) a hypotéky za barák. To se pak dojatě vzpomíná na den, kdy dáma byla nejdůležitější osobou světa a princeznou v krásných šatech.

    nastesti se mne tohle netykaVidím, všichni potřebují všechno největší, ledové sochy, proslovy atd…No já mám jasno, nikdy se nebudu svadby účastnit jako nevěsta :)

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *