Porozumění psanému textu


Poslední dobou se v různých článcích o přijímačkách na střední a vysoké školy objevují různé testy, ve kterých má testovaný prokázat, jak rozumí psanému textu a zda z něj dokáže vybrat to důležité, případně správnou odpověď na položenou otázku.

Říká se, že děti méně čtou a proto se snížená schopnost porozumění zdá logickým důsledkem. Události posledních dní mně však přesvědčují o tom, že schopnost porozumění není ani zdaleka pouze problémem nejmladší generace.

Několikrát denně zjišťuji, že si lidé po přečtení třístránkového dokumentu spojí dohromady věci, které v textu vůbec spojeny nejsou, vykládají napsaný text úplně jinak, než jak je postaven, případně z něj vybírají jednotlivé věty, které absolutně nespojují s kontextem.

V určitých případech jde jednoznačně o manipulativní interpretaci – z půlstránkového příspěvku je vybrána jedna věta, tato je interpretována jinak a následně dementována. Jinde jde však zcela evidentně o absolutní neporozumění textu.

V takové situaci jsou vám i inteligentní a slušně argumentující lidé schopni vyvrátit něco, co jste nikdy netvrdili. Jak se v tu chvíli chovají hulváti si jistě domyslíte sami…

Tohle zjištění mě zarazilo a překvapilo, zejména proto, že se jedná o osoby dospělé, v několika málo případech i vysokoškolsky vzdělané.

Zkoušky tohoto typu jsou tedy jiste na místě, stejně tak zaměření se na tuto problematiku již na základních školách.

6 thoughts on “Porozumění psanému textu

    No,já nevím, ale zejména u manažerů bych řekl, že se docela často vyžaduje pravý opak – umět si vybrat jen to, co není tak úplně podstatné, polemizovat s tím, co v textu není a tak – čistě účelově.Je otázkou, jestli by se děti vlastně (cynismus) neměly učit pravý opak toho, co navrhuješ, bohužel. Měly by větší platy :-(

    Znám taky takového jednoho jedince, který z nepřeberného množství složitých souvětí, které pasují do kontextu, vytáhne jednu blbost, kterou si vyloží dle svého. Argumentovat pak tomuto člověku, že tahá za špatný konec slova… Au, nejhorší je srážka s “blbcem”. Neni blbej, ale je to blbec :-D

    Tohle jsem zaregistrovala poprvé ve chvíli, kdy nám změnili učitelku dějepisu a měli jsme si sami připravovat poznámky na další hodinu a to tak, že z učebnice – vybrat heslovitě to důležité. A to pak člověk zaznamenal rozdíly v tom, co kdo z textu dokáže vyvodit. Extrémem byla neschopnost odlišit opravdu důležitou věc od omáčky kolem či dokonce -jak ty píšeš – mylné vyvození závěru, který byl od počátku do konce pro mnohé z nás jasný.

    ad. … zapomněla jsem dodat, že to bylo v šesté třídě ZŠ. Většina těch, co ten problém mělo, skončila na učňáku.

    No, zase na druhou stranu jsou někdy i autoři textů schopni zplodit mnoho nesmyslů, které si musí čtenář vícekrát přečíst a zamyslet se nad tím, co tím chtěl básník říci.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *