Zasloužilí otcové



Včera jsem se na iDnes dočetla o tom, jak "nespokojení otcové" zablokovali vstup do soudní síně. Nespokojenými otci jsou v tomto případě členové sdružení
K213, které se, zjednodušeně řečeno, snaží o zrušení části zákona, která říká, že neplatit výživné je trestné a podle svého tvrzení se též snaží o spravedlivé možnosti mužů a žen při určení toho, komu bude společné dítě svěřeno do péče. Proč to nazývám pouze "tvrzením" vysvětlím následně.

Po přečtení zmíněného články jsem si nalistovala web sdružení, na kterém je zároveň zveřejněna i výzva k výše zmíněné blokádě.Kromě důvodů, které sdružení k tomuto kroku vedou, jsou zde uvedené i tři vyslovené perly:

1. K 213 proto rozhoduje (a to s odvoláním se na čl. 23 Ústavy ČR) o odejmutí talárů soudkyním Městského soudu v Praze JUDr. Heleně Liškové, JUDr. Haně Čvančarové a JUDr. Blance Chvostové, a to s okamžitou platností a bez možnosti odvolání.

O samozvaných rozhodovatelých tohoto typu jsem už jednou slyšela. Bylo to při hodině vlastivědy na vysoké škole (než se začne někdo "chytrý" potlemovat s argumentem, že tento předmět se vyučuje do páté třídy ZŠ, ráda bych takové jedince upozornila, že na pedagogických školách a oborech zaměřujících se na výuku na prvním stupni se zcela pochopitelně objevuje taky a to v mnohem širším rozsahu, než je učivo základky), kdy nám náš vyučující přibližoval fungování lidových milic. Odvolání na článek ústavy zní sice poměrně důvěru-dodávajícně, ovšem jen do chvíle, než si člověk zmíněný článek přečte:

  • Článek 23


    (1) Poslanec složí
    slib na první schůzi Poslanecké sněmovny, které se
    zúčastní.


    (2) Senátor složí slib na první schůzi Senátu, které se zúčastní.


    (3) Slib poslance a senátora zní: "Slibuji věrnost České republice.
    Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že
    svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí
    a svědomí.".

Každopádně už samotný fakt, že nějaká organizace prohlásí něco takového, je poměrně alarmující.

2. K 213 dále rozhoduje o okamžitém zablokování jednání tohoto senátu
tak, aby se jeho jednání nemohla účastnit ani veřejnost, ani účastníci
řízení a aby tak tato jednání pozbyla smyslu (když už o platnosti
rozsudků vydaných talárů zbavených soudkyní nemůže být ani řeči). Pro
případ, že by tento senát nečekaně odejel na dovolenou či služební
cestu (jak jsme to zažili při výmluvách MPSV), bude zablokován
kterýkoliv jiný civilní senát městského soudu, přednostně pak ten,
který se podílel na vyřizování případu dětí Fialových.

Druhý odstavec mě nutí přemýšlet nad tím, jestli pánové organizující tuto záležitost touží čistě po tom, aby se nějak někde zviditelnili a nebo zda prostě usoudili, že dneska budou dělat problémy, a pokud jim to nevyjde na zvoleném místě, vybijí se jinde.

3. K 213 konstatuje, že jeho krátkodobým cílem je
zabránění souzení všech opatrovnických kauz celému Městskému soudu
v Praze, a to do doby, než soudci tohoto soudu projdou školeními a
zkouškami, které K 213 zorganizuje a také provede. Soudit pak nadále
budou moci pouze soudci, kteří tyto zkoušky úspěšně složí.

Odstavec třetí však obsahuje perlu největší – toto sdružení požaduje, aby se soudci (lidé v oboru práva vzdělaní) nechali školit a zkoušet (!!!) bandou hulvátů soustavně terorizujících soudce a úředníky, přičemž by si toto seskupení dále mohlo "vybrat", koho nechá soudit dál a koho ne. Budeme doufat, že příště s tímto návrhem nepřijdou čeští vrahové.

Celá tahle kauza mě zaujala ještě z jednoho důvodu – pod výzvou na stránkách sdružení jsou tři podpisy. Prostřední jmenovaný je postavou velmi proslulou na sociálním odboru úřadu, na kterém jsem pracovala. Nechvalně proslulou.

Onen pán se před cca 17 lety oženil. Jeho žena otěhotněla, ale ještě než se dítě narodilo, otec od rodiny odešel. Na dítě sice celou dobu platil výživné, ale nikdy (nikdy – ani těsně po narození, ani kdykoliv později) ho osobně neviděl. Neměl zájem. Před pár lety skončil v invalidním důchodu a náhle se o dítě začal zajímat, leč dítko "překvapivě" nijak zvlášť nestojí o to se stýkat s biologickým otcem, co o něj celý život nestál. Přesněji řečeno vůbec – a řekněme že v dosaženém věku už to dítě vskutku dokáže posoudit. Tak onen pán neváhal a začal zasílat stížnosti na všechny instituce, které k tomu měly alespoň trochu co říci. K jeho zklamání všechny řekly totéž – ne.

Od té doby pán pravidelně úřady obchází (je natolik agresivní hulvát, že s ním úřednice odmítají sedět samy v kanceláři), vzhledem k tomu, že nedosahuje svého, zasílá stížnosti na ty, s kterými jedná (jeho spis má tloušťku cihly a to není zdaleka jediný) a vůbec prudí, koho může. Zejména matku a své dítě, kterým dělá ze života peklo.

Škoda, že pány ze sdružení asi nenapadne, že tím otcům usilujícím o svěření dětí do péče dělají prachbídnou reklamu…

One thought on “Zasloužilí otcové

  1. jakkoli se vezou na vlně faktické diskriminace ze strany soudkyň a celého kriplsystému (ano, imbecilové stojí i na straně státních úřednic, a neštěstím je, že proti státu není odvolání), tu na bloguje je zároveň výhoda že nemusíme jen jalově teoretizovat – do leckterých polemik se pouští zde publikující hamilton, zřejmě z toho jejich klanu. vlastním či nevlastním synem toho retarda bych nechtěl být ani náhodou. tož tak k jejich “reklamě”.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *