O přátelství…

…a upřímnosti
Upřímnost je věc značně ošemetná, se kterou je třeba zacházet značně uvážlivě. Někdy může prospět, jindy daleko spíš ublížit. Ale mezi opravdovými přáteli je více než důležitá.

Tahle myšlenka mě napadla minulý víkend při setkání s partou starých kamarádů, přátel a známých. První večer jsme seděli v hospůdce a spolu s námi jedna mladší (rozuměj – oproti mně mladší, tedy asi tak dvacetiletá) holčina, navlečená v nepříliš vzhledných khaki šatech přetažených přes džíny a opásaná něčím, co jsme dost kriticky nazvali "lodní lano". Tohle všechno doplňovala podivná šátkočelenka oranžové barvy, třískající se s červeným šátkem na krku. Kolem ní seděla poměrně obsáhlá banda jejích kamarádek (ne, nepočítám se mezi ně). Ani jedna z nich jí patrně neřekla, že tahle kombinace skutečně není ideální, protože většinu z ní použila i příští večer.

Ten večer jsme s mou kamarádkou postávaly u stolu a já se před další taneční sérií chtěla zbavit šály kolem krku, jenže ne tak, že ji odložím někam, kde ji první procházející smete na podlahu a hned ten další pošlape. Tak jsem si ji hodila kolem pasu. Kamarádka jednou koukla a razantně zavrtěla hlavou ve stylu "tohle ne". Už při tom uvazování mi bylo jasné, že mi to nebude vytvářet lichotivé křivky, takže jsem odvětila, že mi to nevadí a nechám to tak. Druhé razantní "Ne" mě přesvědčilo o tom, že to bude horší, než si myslím :-). Šála zůstala na krku.

Tyhle dva příklady jsou o upřímnosti víceméně nepodstatné. Horší je to v případě, že to, co druhému neřeknete důležité je. Třeba že vám něčím ublížil, že jeho názory považujete za hloupé a vám spíše škodící, že vás něčím naštval. A místo toho, abyste si to s ním vyříkali z očí do očí, nebo třeba z mejlu na mejl, necháte si to pro sebe, a nebo hůř – řeknete to někomu dalšímu, nebo taky všem ostatním. Takže v závěru si všichni notujete o tom, jaký je ten dotyčný debilní kretén a pokrytecky se mu smějete za zády. Jakou cenu pak mělo takové přátelství? A pokud někdy jakou mělo, stojí vám za to takhle ji pošlapat?

Někdy je těžké říkat nepříjemnou pravdu do očí. A může být těžké přijmout fakt, že naši přátelé jsou takoví, jací jsou a ne tací, jaké bychom je chtěli mít my. A je mnohem těžší zjistit, že jsme pomluvili někoho, kdo nám pouze říkal svou pravdu – o které jsme třeba s odstupem času zjistili, že jsme si ji měli poslechnout. Protože ostatní občas mohou dohlédnout i tam, kam my sami zrovna teď hlavu otočit nedokážeme.

One thought on “O přátelství…

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *