Perfektní večer…

…uprostřed týdneVčera večer jsem se vypravila za nejúžasnějším chlapem mého života…

(významná pauza)

Maminka už ho na chalupě nechtěla, protože dělá kravál, štěká na sousedy a zlobí malé děti, takže si ho mám odvést domů. Takže jsem odpoledne nasedla do vlaku směr HK-Rokytnice-HK na rychlou otočku pro psa. Původní plán byl dojet na místo, vyzvednout psa a stejným vlakem znova odjet.

…ale když ono tam bylo tak krásně….
…a pak mi jel ještě jeden vlak…
…a já měla hlad a tak…

Takže jsme s mamčou i oběma hafany zakotvili na zahrádce jednoho místního penzionu na palačinky, pohár, kofolu a kafíčko. Počasí skvělé, obsluha milá, jídlo mňam mňam a všude absolutní a parádní klídek. Senzace.

A to ještě nebylo všechno.

U vedlejšího stolu seděli pán a paní. Napřed nám začali pomrkávat na psi, pak se jakousi neidentifikovatelnou řečí (které jsem rozuměla) pán optal, jestli je ten jeden pejsek slepý, pak se paní německy ptala, zda si ho může pohladit. Následně nám německo-anglicky sdělila, že mají taky psa, ale velkého. Dalmatina, překládala jsem mamce, která se chytala jen na věty v angličtině. Pak nám paní ještě přišla na mobilu pejska ukázat. Byl to teda bernardýn, ne dalmatin, ale krásnej. I na drobnější jazykovou bariéru (fakt tu němčinu musím trochu vzkřísit!!!) jsme si krásně popovídali a celkově to bylo moc příjemné setkání.

Po hodince posezení jsme se zase přesunuli na nádraží a my s Maxem do HK, ale každopádně ten výlet byl uprostřed týdne příjemně osvěžující. Asi bych si na horskou kávu uprostřed týdne mohla zajet častěji…

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *